ANEŽKA & JIRKA

Léto přišlo, poněkud pokradmu, ostýchavě, ale přece. Oba dva jsme začali pociťovat, že je více a více světla – ten oheň fotografie. Ze světla máme respekt, je to náš nedocenitelný pomocník, ale špatný pán. Jsme rádi, když spolu vycházíme, když se nesnažíme překřičet jeden druhého.

Snad poprvé během naší kariéry se právě v tento den mezi námi a světlem utvořil vyrovnaný vztah. Tak nějak jsme se škádlili, pošťuchovali se, až jsme dospěli do bodu, kdy jsme jeden druhému začali naslouchat, začali jsme k sobě být tolerantní. Asi to bylo tím místem, lidmi, asi to bylo tou atmosférou v chládku potemnělé světničky, nebo na teplem provoněné zahradě, asi to bylo tou atmosférou u dědy na chalupě, kde se potkaly generace, kde se potkaly národy, kde se potkaly světy a spojily se rodiny. U dědy.